Vánoce se nevyhnutelně blíží. Už jen pár dní a pod stromečkem se krom rozzářených dětských očí objeví i hromada dárečků. Jenže aby se tak stalo, tak jak tradice káže, musí se napsat dopis Ježíškovi.

     Ačkoli jsem již z dětských let nějaký ten pátek, i můj mladší bratr si už se základní školou netyká, tak Nás maminka dopis dodnes nutí psát. Sešla se celá rodina za tímto účelem a po společném pokorném úvodu, kde se každý kaje, že on přece nezlobil a že přece on nezlobí nikdy, a když už, tak už nikdy víc nebude, přišlo na samotný výčet věcí, co by si každý moc a moc přál. Když přišla řada na mě, přiznávám, je něco, co bych chtěl najít pod stromečkem, ale víc by mě pobavilo, kdyby můj bratr v pubertálním věku dostal třeba růžový svetr. V tomto duchu se pak celé psaní Ježíškovi neslo a byl to zábavný večer. V tomto světle proto nerozumím „hektičnosti“ Vánoc. Není to zbytečné? Vánoce mají být o klidu a pohodě a ne o honu na dokonalý štědrý večer jak vystřižený z dámských magazínů a jasně, když dítě nedostane přesně to, co chce, zklamání je na místě a s tím je spojený ten hrozný shon po dárcích, ale kdo nemusí tohle „hrotit“, má šanci si užít prima Vánoce, stačí se jen trochu uvolnit a uvědomit si, že jde hladce nepo*rat se a když nejde o život, jde o exkrement.

     Nejlepší Vánoce jsou ty, které Vás baví. A tohle Vás baví?

HB